Může být stát odpovědný za jednání soukromé bezpečnostní agentury?

V důsledku nedostatku městských strážníků, dochází v posledních letech ze strany některých obcí či měst k najímání soukromých bezpečnostních agentur.

Soukromé bezpečnostní agentury bývají dále najímány i ze strany soukromých osob například na zajištění bezpečnosti na jednorázových akcích jako jsou festivaly a různá sportovní utkání.

V nedávném rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. června 2019 v kauze Chernega a ostatní versus Ukrajina se tento soud mimo jiné zabýval i odpovědností státu za jednání bezpečnostní agentury najaté soukromou osobou.

V předmětném případě bylo v rámci výstavby silnice mimo jiné rozhodnuto o vykácení stromů v části příměstského parku a vysazení několika stromů a keřů kolem nově vzniklé silnice. Generální dodavatel stavby si jakožto soukromá společnost najal bezpečnostní agenturu vlastněnou a provozovanou místním samosprávným celkem a dále čistě soukromou bezpečnostní agenturu.

Kácení stromů se pak setkalo s demonstracemi místních obyvatel, proti kterým zasahovali pracovníci bezpečnostní agentury vlastněné místním samosprávným celkem i agentury čistě soukromé. Při těchto zásazích došlo mimo jiné ke zranění několika demonstrantů, čemuž přihlíželi i příslušníci policie, aniž by v některých případech jakýmkoliv způsobem zasáhli.

Ohledně otázky přičitatelnosti jednání osob odlišných od státu Evropský soud pro lidská práva shrnul svoji dosavadní ustálenou judikaturu. Za klíčová kritéria k určení, zda je za jednání osoby odpovědný stát bez ohledu na to, zda dotyčná osoba jedná jako formální veřejný činitel nebo nikoliv, označil následující kritéria: způsob jmenování, dohled a odpovědnost, cíle, pravomoci a funkce dotyčné osoby (V. K. proti Rusku, č. 68059/13, rozsudek ze dne 7. března 2017, § 175).

Dále pak soud uvedl, že odpovědnost státu ve smyslu Úmluvy za jednání osoby porušující práva jiných jednotlivců v jeho jurisdikci pak může být založena i vědomou nečinností proti takovému jednání nebo jeho schvalováním (viz Kypr v. Turecko [GC]), č. 25781/94, § 81, EÚLP 2001 – IV). Stát také odpovídá za jednání svých zástupců, kteří jednají mimo svou pravomoc nebo v rozporu s pokyny (viz Moldovan a další v. Rumunsko (č. 2), č. 41138/98 a 64320/01, § 94, EÚLP 2005-VII).

V předmětném případě bylo Evropským soudem pro lidská práva zjištěno, že k jednání pracovníků bezpečnostních agentur docházelo za přítomnosti policie a s jejím vědomím. K nastalému zmatku pak navíc policie pravděpodobně přispěla i udělováním příkazů demonstrantům prostřednictvím neoznačených osob v civilním oblečení a způsobem, který nebyl pro demonstranty dostatečně slyšitelný.

I na základě několika přezkoumaných videí Evropský soud pro lidská práva dospěl k závěru, že za činnost bezpečnostních agentur lze v předmětném případě považovat odpovědný stát, a to především z toho důvodu, že k jednání těchto agentur docházelo za přítomnosti policie a s jejím vědomím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *